Ssisinka: Jé, mamíí, jak to, že jsme z Masnerova a ty se jmenuješ jinak?

aneb "Jak jsme k našim lidem přišly"

Andulka: Jakože já jsem Andy Údolí Kalasperk? To máš tak, Ssisinko. Já jsem se narodila u Skalických v Dolní Radechové, a my pejsci, to máme se jménem jinak než lidi. My máme druhé jméno podle chovatelské stanice, ve které jsme se narodily. Já jsem z chovatelské stanice Údolí Kalasperk, kdežto ty ses narodila v chovatelské stanici z Masnerova. Mne si na Zbraslav moji lidičkové přivezli jako malé štěňátko, a ty ses už tady narodila. Kdybychom to měli jako u lidí, jmenovala by ses po tátovi Giomovi, Katama King.

S:Tebe jako malou odvezli od maminky? A nebylo ti smutno?

A:Holka, ani moc ne. To bylo tolik nových dojmů, že na stesky mi ani nezbyl čas. Když se tihle lidičkové objevili v Dolní Radechové, většina mých sourozenců už mělo své nové domovy. A my jsme si je ještě s jednou ségrou šli očichat a okouknout, jestli se nám budou líbit. A mně se líbila jejich vůně, dobře se okusovali jejich prsty, až jsem po všem hraní té paničce usnula na klíně.

S: Jaké paničce?

A:Ale nepřerušuj mne! To byla naše „lidská máma".

S:Ta naše?

A:No vždyť to říkám. Kdybys mne pořád nepřerušovala!

S:Ale stejně, nebylo ti smutno?

A:Když na to tak vzpomínám, snad chvilku v autě. Ale pak jsem té své nové lidské mámě usnula v náručí a když jsem se vzbudila, jen jsem koukala a čichala, kde to jsem. Vonělo to tu, jako ti mí lidičkové, ale ouha, ještě nějací 2 kluci na mne čekali. „ HAF, HAF! Nemyslete si, že mne budete zlobit! Já bych se teda nedala! HAF!" Než jsem všechno prozkoumala, už se mi zase zavírala očička a tak jsem se skulila do nového pelíšku. Tam ale kupodivu něco vonělo jako moje psí maminka a tak jsem zase v klidu usnula. A pak se na mne valilo tolik nových zážitků, že na nějaké stýskání nebyl čas. A kdyby, tak jsem se mohla skulit paničce do náručí a bylo mi dobře.

S:Jó, to si taky pamatuju, když jsem byla malá. To bylo fajn. Škoda, že už se tam nevejdu. Bráškové a sestřičky vrh A prý taky neplakali, když od nás odešli do světa. Ale já jsem stejně ráda, že jsem zůstala s tebou.

Něco málo odkud jsme

S:Mami, můj táta je Giom, co s ním každý víkend něco podnikáme, viď? A kdo jsou tvoji rodiče?

A:No ano, Giomek je moje láska od prvního setkání. A mí rodiče? To se můžeš podívat do mého rodokmenu. Máma je Alyssa z Leškovy samoty a táta je Adam z Bledého údolí. To je náramný štramák ještě teď. Vždyť jsi ho už na nějaké výstavě viděla ve třídě veteránů.

S:A jó. To je pravda! A já mám taky nějaký rodokmen? Co to vlastně je?

A:Rodokmen. Lidi, když se narodí, vystaví jim úřady rodný list. My pejskové, kteří jsme se narodili v řízeném chovu, obdržíme z plemenné knihy průkaz původu, ve kterém se můžeš dovědět, kdo jsou tvoji rodiče, babičky a dědečkové a dokonce pra- a prapradědečkové a praprababičky. Dovíš se tam i to, mají-li v pořádku kyčle, často i lokty, jaké mají výstavní úspěchy a mají-li složené nějaké zkoušky.

Výstavy a zkoušky

S:No jó, já už mám složenou Klubovou barvářskou zkoušku. Sice jen v druhé ceně - to víš, ta stopa srnce, mě lákala mnohem víc, než ta, po které jsem měla jít - ale přesto jsem byla pochválena, že mám nos a vůli, tak příští rok to všem ukážu!!! A na výstavy už taky chodím. A ty mami, jsi taky chodila na výstavy a máš nějaké zkoušky?

A:To víš, že ano. Aby ze mne byla chovná fena, musela jsem alespoň na dvě výstavy. Panička mne vzala na víc, ale pak pochopila, že mne to vůbec nebere, tak jsme to nepřeháněli. To víc mne bavil nácvik a pak zkoušky v lese (Mezinárodní individuální zkoušky honičů rhodéských ridgebacků - MIBZHRR). Já jsem je zvládla v I. ceně, ale víš, já byla už o rok starší, když jsem je skládala.

S:Ach, konečně vím, co ta hrozná zkratka znamená.

Uchovnění - bonitace

S: A hele, to už bych taky mohla být chovná, když mám za sebou výstavy a dokonce i barvářskou zkoušku?

A:To tak moc nepospíchej! Zatím jsi ještě mladá. A pak Ti ještě naše lidská mamča nechá zrentgenovat kyčle, a budou-li v pořádku, půjdeš na jaře 2006 na bonitaci. Tam bude komise, pořádně si tě tam prohlídnou, změří, předvedeš se, jaká jsi pěkná slečna a ta komise rozhodne, jestli jsi pro chov vhodná, či nikoliv.

S:Hm, to jsou věci, tak jo. Já to teda přežiju, ale na tu bonitaci se musí?

A:Jestli jednou budeš chtít mít štěňátka, tak pak si vybereš (no, spíš naše mamča vybere) nějakého pěkného chovného hafana, a když to poradkyně chovu schválí, pak se můžeš stát psí maminkou štěňátek, které také dostanou průkaz původu. A budeš vědět, kdo jsou jejich předkové, jaké mají vlohy a případné nedostatky. Vždy by ti ale mělo záležet na povaze psa-táty. Dá se předpokládat, že zbonitovaní psi by neměli být agresivní.

A:To je, Ssisinko, pořád nějakého vyptávání, už jsem z toho celá upovídaná. Pojď, podíváme se raději na obrázky, jak si žijeme a máme se dobře u našich lidí z Masnerova.Fotogalerie

Berenica, prostě Nika

Nika:A co jááá???!!!!!!!

S:No, ty jses normálně v n u t i l a !!!

N:To teda ne ne!!!

A: Holky, nehádejte se! Ssisinko, vždyť víš, jak to bylo. Tobě by bylo smutno, kdyby Ti všichni prckové /B-vrh/ odešli, máš si alespoň s kým hrát. A taky si vzpomeň, že naše lidská máma od začátku říkala, že by bylo škoda nepředvést její předpoklady na výstavách. A znáš paničku. Ta má ráda výzvy a nebojí se nepohodlí.

S:Ááále, stejně se vnutila... Máš ale pravdu, mám aspoň koho prohánět při procházkách . Tak ať nám, prcku neděláš ostudu!!!

N:Vždyť se snažím ne???....