" Psi nejsou celý náš život, ale dělají náš život celým"

O nás aneb jak to všechno začalo a pokračuje

Naším vůbec prvním psem byl německý ovčák Ax, součástí naší rodiny se stal v roce 1991. S manželem jsme se rozhodli k malým dětem a do domku se zahradou na okraji Prahy pořídit velké plemeno psa, které dostane výcvik a volba padla právě na NO. Měli jsme šťastnou ruku. Ax byl úžasný pes. Inteligentní, empatický, snadno se vychovával a cvičil, byl povahově vyrovnaný navíc krásný, byl to parťák. Díky němu jsem se toho hodně o výchově psa naučila. Když v 9 letech zemřel (torze žaludku), moc to bolelo a zůstalo po něm doma prázdné místo.

V tom roce jsem však také měla možnost poprvé vidět štěně rhodéského ridgebacka, do té doby pro mne plemeno neznámé. Po smrti Axe jsem o ridgebacích začala shánět informace. Dostala se mi do rukou knížka Moniky Tušanové: Rhodéský ridgeback - Afričan v Evropě. Snad žádnou knížku jsem nepřečetla rychleji. Bylo rozhodnuto! Náš příští pes bude ridgeback! Volba padla na fenku. Prý protože je lehčí, zpravidla ne tak dominantní jako pes, a protože bylo jasné, že se o ni budu starat hlavně já. Netroufala jsem si odhadovat, jak po dalších cca 10 letech na tom budu fyzicky, abych zvládala velkého psa. Hahaha, to jsem netušila, co mne do budoucna čeká!

Na jaře 2001 jsme si jeli pro naši první RR. Neměla jsem tehdy ani výstavní, ani chovatelské ambice. Jako mnoho začínajících jsme si doma řekli, že splníme-li podmínky pro uchovnění, zvládneme jeden vrh. Andulka byla fenka s vynikajícím loveckým instinktem, individuální barvářské zkoušky RR zvládla hravě v 1. ceně a sledovat ji při práci v lese byla jedna radost.

O plemeni i chovu psů jsem se snažila dovídat stále víc a víc a přišel čas na štěňátka. Andulka byla skvělá máma a jak už to bývá, jeden ridgeback doma nikdy nestačí. Z prvního vrhu zůstala doma Ssisinka. Odchov psích miminek byl a je pro mne velikánskou radostí a tak nezůstalo jen u jednoho vrhu. Z B-vrhu zůstala doma výstavně nadějná a pak opravdu i úspěšná Nika. Časem i Ssisinčina dcera Cindy. Tím byly naplněny "kapacity" nejen moje, ale i celé naší rodiny. Z rozhodnutí mít fenku místo psa, jsem najednou měla feny čtyři a na procházky jsem vodila "150 kg živé váhy" :-)! Jak šly roky, složení naší smečky se zákonitě muselo proměňovat. Nyní (2021) je členem rodiny chovná fenka Maya (z CHS z Valdštejnských lip) a nestandardní pes Matýsek z našeho E-vrhu z roku 2013.

Do činnosti Českého klubu rhodéských ridgebacků jsem se zapojovala hned od roku 2002. Hlavní poradkyně chovu a zakladatelka chovu RR v Čechách, paní Luďka Brejchová mne později brávala s sebou na kontroly vrhů. V letech 2012 - 2014 jsem vykonávala funkci předsedkyně klubu. 2016 jsem byla schválena jako poradkyně chovu, na čas převzala i agendu HPCH, kterou jsem ráda předala mladší generaci. Jako poradkyně chovu pracuji v klubu nadále a těší mne, že zůstávám v kontaktu s děním okolo chovu RR.

Jsem vděčná své rodině, že během let projevili velké množství tolerance a po celá léta s námi mohou žít i naši psi. Do chovu se ostatní členové rodiny moc nezapojují, ale vím, že pokud nemohu já, oni zaskočí a můžu se na své blízké spolehnout. A jsem vděčná svým psům, protože díky nim se udržuji v dobrém zdraví fyzickém i psychickém.